Záměr nebo neznalost?

Na Realitní komoru České republiky se obracejí klienti, kteří se dostali do potíží díky mylným informacím o nabízeném bytě, které realitní kancelář prezentovala v inzerci. Jedná se o inzerci družstevních bytů s možným převodem do osobního vlastnictví. Za určitých podmínek lze na takový byt čerpat hypoteční úvěr a dosáhnou na něj i klienti, kteří zrovna nedisponují hotovostí. Navíc tyto byty bývají zhruba o 10% levnější než byty v osobním vlastnictví.
Mnoho, hlavně mladých klientů, proto takový byt cíleně hledá.

Komplikace nastanou v momentě, kdy se skutečný stav neshoduje se stavem inzerovaným. Klienti zpravidla makléři věří a proto si informace neověřují na katastru nemovitostí. V případě, že se jim byt líbí, složí makléři rezervační zálohu. Při shromažďování podkladů pro vyřízení hypotečního úvěru se ovšem ukáže, že převod bytu do osobního vlastnictví se v nejbližší době neplánuje a proto ho nelze financovat úvěrem. Klienti si tedy musí hledat jiný byt, ale rezervační zálohu již na jeden byt složili a tudíž jsou značně omezeni při dalším hledání.

Pokud k takové situaci dojde nedorozuměním, měla by realitní kancelář rezervační zálohu vrátit a to i v případě, že pro klienta hledá náhradní variantu. Nejen, že tím umožní klientovi hledat i prostřednictvím jiné rk, ale zároveň dává najevo, že ho považuje za rovnocenného partnera a že s ním chce jednat korektně.

Některé realitní kanceláře ovšem rezervační zálohu vrátit nechtějí a argumentují tím, že v rámci jedné provize nabídnou klientovi vhodné alternativy a není tedy třeba rezervaci vracet. Takové jednání je ze strany realitních kanceláří neprofesionální a nekorektní. V podstatě totiž omezují klientovu svobodu v hledání bydlení i prostřednictvím jiné realitní kanceláře.

Výsledkem může být, že makléř potažmo kancelář sežene klientovi byt, který on bude ochotný koupit, třeba i za vyšší cenu, hlavně aby už bydlel a nemusel se tím dále zabývat. Jaký má ale z takového obchodu pocit? A co realitní makléř? Může mít z takto vydělaných peněz radost?

Je pravděpodobné, že po dokončení takového obchodu zůstane pachuť zklamání na obou stranách. Klient se zařekne, že s realitní kanceláří již obchodovat nechce a realitní makléř musí hledat nového klienta, protože tento se k němu již nikdy nevrátí.

Otázkou zůstává, jaké procento těchto případů je způsobeno neznalostí a nezkušeností realitních makléřů a z jak velké části jsou tyto nesrovnalosti záměrné?
Jasné ovšem je, že dobrému jménu realitních kanceláří neprospívají.

Chtějí-li realitní makléři a kanceláře aby se na ně klienti obraceli s důvěrou a opakovaně, měli by se k nim za všech okolností chovat maximálně korektním způsobem.

Zbyněk Karbusický
Koordinátor RK ČR