Inflační doložka u nájemného

Cena peněz není stále stejná. Inflace peníze znehodnocuje. Růst cenové hladiny je v letošním roce v rámci vývoje ČR po revoluci na svém historickém minimu. ČNB dokonce intervenovala kvůli hrozbě deflace. I když by se dalo říct, že reálně se inflace plazí kolem nuly (cenová hladina se zvyšuje jen minimálně, a to uměle díky zvýšení DPH), nebude to tak napořád. Na konec roku se již předpovídá růst cenové hladiny o 0,7 %, na příští rok o 1 % a inflační cíl podle Evropské centrální banky jsou 2 %, inflační doložka má tak ve světě pronájmů stále své důležité místo.

Inflační doložka pomáhá k tomu, aby výše nájemného dlouhodobě odrážela reálnou hodnotu, na které se nájemce a pronajímatel dohodli, i při růstu cenové hladiny. Její sjednání mezi subjekty nájemního vztahu umožní zvyšování nájemného podle růstu cen tak, aby byla zachována jeho tržní hodnota. Ocení ji zejména pronajímatelé nebytových komerčních prostor, kde je nájemní smlouva uzavírána na dlouhou dobu, ale také majitelé dlouhodobě pronajatých bytů.

V zásadě u nájemních vztahů existují dvě formy inflační doložky; první variantou je, že se nájemné zvyšuje přesně o míru inflace, druhým způsobem je pak navyšování nájemného až tehdy, kdy inflace překročí určitou míru – například 2 %. Lze měnit nájemné každý rok, kvartál či měsíc. Princip zvyšování nájemného je dobré popsat v nájemní smlouvě. Tam by také měl být uveden index inflace, podle kterého se navyšování bude řídit. V České republice se nejčastěji používá míra inflace podle Českého statistického úřadu, tzv. průměrná meziroční míra inflace. Zvyšování nájemného může být také v době trvání nájemního podle Nového občanského zákoníku zcela zapovězeno, pokud je tak sjednáno ve smlouvě.

Pokud nájemní smlouva inflační doložku neobsahuje, zvyšování nájemného není vyloučeno, pro pronajímatele je to však složitější. Musí postupovat podle příslušných ujednání NOZ. Nájemci musí podat písemný návrh na zvýšení nájemného, je přitom vázán určitými omezeními: navrhované zvýšení spolu se zvyšováním za poslední tři roky nesmí být více než 20 %, od posledního navýšení musí uběhnout alespoň 12 měsíců a výše nájemného nesmí překročit absolutní hranici výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě.

Pokud nájemce souhlasí, zvýšené nájemné platí po uplynutí třech kalendářních měsíců od doručení návrhu. Pokud nájemce nesouhlasí, může se pronajímatel s požadavkem zvýšení nájemného obrátit na soud. Musí tak však učinit ve lhůtě tří měsíců od doručení nájemníkova nesouhlasu se zvýšením nájemného a doložit výše popsaná omezení. V opačném případě se soud jeho případem nebude zabývat.